Jdi na obsah Jdi na menu
 


OBEC KOZAŠICE

 

O naší obci není mnoho dochovaných zpráv, kronika obce je vedena až od r. 1931. Údaje jsem čerpala ze vzpomínek mé maminky, mých a ochotných sousedů, starší údaje z literárních děl Fr. Rosůlka, J. Ledlera a P. Vorla.První zmínka o obci Kozašice je ze XIII.století, kdy byly obce zakládány podle tzv.“německého práva“. Byly pojmenovány po prvním rychtáři, který stál v čele vsi. Rychtář se nazýval Koza, byla to tedy ves lidí Kozákových, Kozaseš-Kozašice.

Rychtář sídlil na rychtě(gruntu,statku), vrchností mu byl vyměřen větší lán polí, spravoval ves a konal nařízení daná vrchností. Pole byla lidem v obci při zakládání přidělována. Rychta byla dědičná, mohla se i prodat. Často se takoví rychtáři nebo jejich potomci povznesli do stavu vladyckého.
V dochovaných zprávách je uvedeno, že Kozašice kde byl už ve XIII.století na Senickém potoku mlýn, propůjčil roku 1227 vladyka Kojata z rodu Hrabišců sestřenci svému Benešovi. Kozašice sdílely osudy zboží opatovického.
V roce 1437 přijal Diviš Bořek z Miletínka od Zikmunda za dobré služby zástavou ze zboží/majetku/ opatovického kláštera městečko Přelúčie a také Kozašice. V XIV.století byly Kozašice spolu s Velkou Lhotou, Škudly, Jankovicemi, Mokošínem a Lhotkou(zanikla r.1539), přiděleny k rychtě přeloučské.
Po roce 1494 nařídil Vilém z Pernštejna, který vládl Přelouči v letech 1518-1560 , zpracovat soupis obyvatelstva zvaný“Urbář panství“. .Je to soupis práv, přehled osedlých, jejich statků, povinností a platů. V obci se objevují jména: Petlach, Jan Semenec, Ješek, Čermák, Vaněk, Linhart, Machek, Špulačka, Vávra Špulák, Jan Rychtář, Jan Sluka, Blázen, Jíra Čermáků, Janček, Václav Tuček, Brož/poustka, poustka Chlemestová.Po převzetí Přelouče Vilémem roku 1518 byl urbář Přelouče doplněn údaji o obyvatelích Kozašic.

Za doby Rudolfa II. se v urbáři z roku 1581-1586 uvádí.

Ves Kozašice

Adam Průša(Martin Dušek)

Mikuláš Čermák. Též z kusu role a louky Brožovské poplatek po 2 ? groších o sv.Jiří a Havle . Z kusu louky přikoupené od gruntu Pavla Machka po 1 groši českém , též pustiny Vašatovské po 4.groších českých.

Linhart Starý(Matěj Bílý)Též z kusu role a městiště od Poustek po 3 groších.Též z kusu role od Pustiny Vašatové po 3. groších českých.

Jan Machek(Pavel Machek). Též z městiště Brožovského a kusu pole od Janovce přikoupeného,též z pustiny Vašatové po 4. groších českých.

Jan Cabicar(Zikmund Hůra)“však má grunt pustý“
Jan Třebas(Jakub Křemenák)

Mikuláš Luka, rychtář (Jan Býna). Též z kusu městiště podle obce přikoupeného, též z pustiny Vašátovské a městiště s rolemi, lukami a lesem po 25 groších . Ten grunt se má koňmi osazovat.



Suma lidí osedlých 7
Ouroku sv.Jirského 2 kopy,34 groše č.
Ouroku sv.Havelského 37 groše č.
.Za robotu ornou 37 grošů č.
Za robotu žennou 38 grošů č.
Slepic 20

Vedle jména majitele domu je uváděn úrok, který měli majitelé platit vrchnosti o sv.Jiří a Havle. V závorkách jsou uvedeny změny, ke kterým došlo po r 1586 až na výjimky do r.1648.

Za třicetileté války byl ze 7 osedlých gruntů 1 spálený. V roce 1648 měla ves Kozašice 124 strychů výměry.

Obyvatelé byli většinou katolíci. V roce 1677 měli Kozašice 23 duší, schopných k přijímání svátosti

Každý byl povinen jít v čase velikonočním ke zpovědi a přijímání. Faráři sestavovali seznamy těch, kdož zpověď nevykonali.

V seznamu se například uvádějí …
Roku 1694 /farář přeloučský Ignác Kristin Múller/
Z Kozašic:Jiří Duška,Michal Bílej, Mandelina, podruhyně ,Anna Vejrovská, Mandelina Strnadová.
Roku 1695 /farář přeloučský Ignác Karel Zelenka/
Z Kozašic : Kateřina,manželka Jana Rady.

Kostel Sv.Jakuba na náměstí v Přelouči je ze XIV.stol., od r.1684 je používán dnešní hřbitov, před tím se pohřbívalo za kostelem na náměstí.

 

Obyvatelé se živili zemědělstvím, pěstovali zeleninu a sklízeli ovoce. Ve vsi byli řemeslníci, stál zde mlýn, kovárna a krčma. V 1573 měla obec povinnost odebírat pivo z přeloučských pivovarů.

 

Mezi Kozašicemi a Spytovicemi byly „na Skaličkách“ lomy na žulu a kámen. Občané ze slepenců lámali ručně štěrk z valounů a vozili jej až na silnice okresu chlumeckého. Z lomů u Kozašic se dovážel kámen také do Žvanic, Lipoltic i jinam…Domy se stavěly z domácího kamene, jílu a hlíny. Později to byly domy z cihel z Bělšské cihelny, nebo z cihelny pana Vilíma ze Lhoty u Přelouče, byly kryté došky. Domy byly číslovány od roku 1775. V té době měly Kozašice asi 15 domů.

Mezi vesnicemi vedly stezky, chodilo se pěšky i na velké vzdálenosti. K přepravě většího množství zboží se využívaly povozy tažené voly,kravami a koňmi. Silnice z Kutné Hory přes Přelouč do Hradce Králové byla vybudována v r. 1836, v r.1845 byla zahájena železniční doprava z Prahy do Pardubic se zastávkou v Přelouči.

O zlepšení života obyvatel se zasloužila v 18.stol. Marie Terezie a její syn Josef II. Byla provedena úprava obecného školství a v r.1774 bylo upraveno přiškolení, obvod školy v Přelouči tvořila také obec Kozašice. Za vlády těchto panovníků bylo vydáno několik tisíc výnosů, patentů a nařízení. Kromě jiných to byl Toleranční patent a Patent o zrušení nevolnictví. Robotní povinnosti byly zrušeny úplně až v r.1848.

 

LÉTA 1850 – 1950

 

Do Kozašic vede cesta ze silnice z Přelouče do Jankovic, dokončená v r. 1865. Obec patřila ke chrudimskému, později přeloučskému okresu v pardubickém hejtmanství, později kraji.

Obrazek

 

 



Na horním konci návsi byl dřevěný křížek (pod kterým byl prý hrob z třicetileté války), váha a hasičská zbrojnice.

 


Obrazek


 



Na dolním konci je křížek se zvonicí z r. 1878 a lipami z r. 1918 . Pod lipou vpravo vzadu jsou prý dokumenty o obci, které tam byly vloženy při sázení lip.“ Lípy svobody“byly původně čtyři, po dvou z každé strany křížku a zvonice.


Obrazek






Obec měla tři rybníky, největší z nich je „Šancák“, kde stával mlýn.

 



 
Obyvatelstvo

Podle dochovaných zpráv měla obec:


v r. počet obyvatel počet domů

1890 203 37
1900 218 38
1910 234 40

Z toho 217 katolíků, 10 evangelíků a 7 helvétské víry

1921 219
1948 206 51

Pastouška, která byla prý v obci zřejmě v č. 17, byla zrušena koncem 19. stol. Ve třicátých letech 20 stol.byl dán „na obec“ starousedlík Matěj Bílej, který bydlel u Turynů, po domech chodil na stravu a za to hospodářům pomáhal, kde bylo třeba.

Správa obce

Činnost v obci řídil od začátku 20. stol. Obecní úřad, později Národní výbor. Starosty obce byli p. Danihelka Jan, Bareš Josef, Štajner Bohumil, Krejčík Josef, Lelek Josef a další.

Starosta Štajner s odvedenci.

Obrazek

 

 


Informovanost občanů zajišťoval obecní policajt a bubeník p. Matěj Jelínek, František Jelínek, Šolta Václav č.34 a p. Bureš. Pravidelně se zvonilo poledne a klekání na zvonici u křížku, zvonila pí. Jelínková. V r. 1949 byl vybudován místní rozhlas.

Kronika obce je vedena od r. 1931, do roku 1954 ji vedl p. Jan Krejčík č. 25.


Bydlení obyvatel

Obyvatelé obce bydleli v přízemních domech krytými šindeli, eternitem, později taškami. Obydlí většinou sestávalo z velké „sednice“ a komory, nechyběl přístřešek pro drobná hospodářská zvířata

 

 

 

Chalupa č.9 kolem r.1920.


Obrazek


Obytná část domu byla postupně přestavována a rozšiřována, majetnější usedlíci stavěli chlévy a stodoly. Nejstarší dochovanou chalupou ve vesnici je chalupa „ u Suchánků“.

 

 


Obrazek

Začátkem 20. stol. několik stavení vyhořelo a byla postavena a opravena obydlí nová. Domy jsou kamenné a cihlové.


Zaměstnání, řemesla

Obyvatelé se živili většinou zemědělstvím, největšími sedláky byli v obci p. Forman č.3, Lejhanec č.2, Macháček (Turyna)č.4, Novák (Popek) č.14.

 

 

 

č.3 nyní

Obrazek



Při obdělávání polí sloužily rolníkům většinou krávy, p. Turyna Ladislav měl voly, p. Popek B. vlastnil plemenného býka. Koně měli jen sedláci a větší hospodáři, p. Forman, Lejhanec, Popek B., Turyna Josef a Blažej J.
 

Muži se učili různým řemeslům v Přelouči i jinde.

 

 


Obrazek


Dívky navštěvovaly kurzy, kde se vyučovalo vaření, šití, vyšívání a péče o dítě. Slečna Nováková sloužila ve Vídni, později se provdala za Václava Šoltu č. 41.

 

 

 

Obrazek




V obci byli zedníci,tesaři, cestář, švadleny a porodní bába. Někteří obyvatelé jezdili za prací, jiní zase při zaměstnání a hospodářství vykonávali svá řemesla. Např. holič p. Lelek, tesař p. Šolta, truhlář p. Popek a Danihelka, čalouník p. Bukovský, švec p. Petřík .

Nejvíce obyvatel bylo zaměstnáno v Přelouči v podnicích Radiotechna(Tesla), Chvojka (Agra), Ego, Železo průmysl/Vojenské opravny/ a další.

Už od 13. stol. stál v Kozašicích mlýn, který byl v provozu až do r. 1943. Mlynářem byl p. Šanc, před ním pan Petráček, Šolta a jiní.


V č.4 byla hospoda, stará budova tam stála již koncem 18.století,
provozovali ji Rolencovi, Macháčkovi, později Turynovi až do roku 1953.

Obrazek


 

 

 

 

č.19 vpravo č.4

 

Ve vsi stála kovárna, kovářem byl koncem 19.stol.p.Smradík, jeho syn ji provozoval do roku 1958.

 

 

 

 

Kovárna dnes

Obrazek




Vzdělání obyvatel

Od r. 1774 navštěvovali někteří žáci školu v Přelouči, v r. 1825 byla otevřena jednotřídní škola v Jankovicích, v roce 1882 byla povolena škola dvoutřídní. Koncem 19. stol. navštěvovali školu žáci z Jankovic, Kozašic, Seníka a Benešovic 2 (Štampouch ?).

Počet žáků v jednotlivých letech: r. 1852, 149; 1853, 142; 1858, 132. V r. 1890 navštěvovali školu 204 žáci, ve dvou třídách vyučoval jeden řídící učitel a jeden podučitel. Učiteli byli p. Jan Vavruška, od r. 1834 p. Václav Zahálka, Josef Horák, r. 1850 p. Fr. Vacek, r.1875 p. J Gerod, r.1884 p. B. Potůček, r. 1895 p. F. Matiska. Na škole učili také p. Voves, Filipi, Tomášek a další.

 



 

Obrazek





Řídící učitel Matiska s žáky v roce 1900


 

 

 

Obrazek



Učitel Voves s žáky v roce 1900




Do školy v Jankovicích chodila do 14 let také maminka Marta Turynová

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 

 

Ještě do r. 1946 navštěvovala většina žáků školu v Jankovicích do 14. let svého věku, později to byla škola dvoutřídní 1.-5. ročník. Měšťanskou školu navštěvovali žáci v Přelouči.
Studium na vyšších školách bylo vyjimečné. Jedním z prvních, kteří dosáhli vyššího odborného vzdělání byl p.Bukovský, p.Danihelka, a p.Lejhanec Jaroslav, dentista. Ten provozoval svoji činnost až do r.1946.


Vybavení obce, vybavení obydlí a domácností

Elektřina byla do obce zavedena r. 1935, telefon zřejmě r.1936. VTS byla Jelínků,později u Šoltů č.34..

Sedláci a rolníci byli vybaveni nářadím potřebným k obdělávání půdy. Práce byla většinou ruční, sekalo se kosou, mlátilo cepy.

 

Po zavedení elektřiny vlastnili někteří stroje na el. pohon. Jednalo se o mlátičky, řezačky, šrotovníky a další.

 


 

 

 

 

Obrazek






 

 

Voda se čerpala z vlastních studní nebo studánek.

 

Hospodyně používaly v domácnosti ruční nářadí, pračky, mandly, máselnice, hmoždíře, mlýnky na kávu. Vybavení na elektřinu bylo postupné.

 

Bohužel většina těchto dnes vzácných exponátů vzala v době modernizace za své.

 


 

 

 

Jedním z prvních majitelů radiopřijímačů byli p. Černý, p. Lejhanec a p. Forman, rodiče vlastnili rádio od r. 1939.

 

 

Koncem 19. a začátkem 20. stol. se většinou chodilo pěšky i na delší vzdálenosti. Využívalo se povozů, majetnější měli bryčky a kočáry.

Obrazek

 

 

Jedním z prvních,kdo vlastnili kolo,byl zřejmě pan Šála,motocykl p.Forman a p.Šolta za sušárny.První automobil si před 2.svět.válkou zakoupil p. Jaroslav Lejhanec a v 50. letech p. Šafařík.

 

Společenský a kulturní život v obci

Až do 60. let minulého století byl v obci bohatý společenský a kulturní život. Sousedé probírali vše důležité v hostinci „u Macháčků“, později u Turynů, sousedky se scházely při draní peří, kde se probíraly všechny události v obci i okolí. Chodilo se „na táč“, před baráky na lavičkách se vyprávěly příběhy a pověsti a nám dětem nic neuniklo. Různé události se předávaly ústní formou a mnohé se dochovalo i do nynější doby.

V roce 1914 byl založen hasičský sbor. Zakladateli hasičského sboru byli: p. Šolta starosta, velitel p. Danihelka, p. Krejčík jednatel. V r. 1916 byla zakoupena ruční stříkačka a cvičení hasičů se těšilo velkému zájmu obyvatel obce.


Obrazek

 

 

 





Zájem o tuto činnost byl veliký a tak byl v r. 1915 založen i ženský sbor.

 

 

 

 

 

 

Obrazek





 

 

Sedící první zleva sl.Fořtová Anna, uprostřed Jan Petřík, druhá zprava sl.Šálová Anna.

 

 

 

 

Od r. 1934 byl velitelem hasičů můj tatínek, Ladislav Petřík. Hasiči se účastnili různých soutěží a přehlídek, např. v Cholticích, Přelouči, Žvanicích, Strášově i jinde.

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

 

 

 

Obrazek


 

 

Sedící zleva: p.Perner, Petřík, Černý, Hajn, Popek V.

 

Obrazek


 

 

 

 

Stojící : p.Smradík, Lelek, Marek, Samek, Šoltač.33, Šolta č.36,Záruba

 

 

 

 

Kromě svých povinností, cvičení a přehlídek se hasiči podíleli významně na činnost v obci.

V hostinci se pořádaly taneční zábavy, na návsi se slavily máje, při kterých tančila mládež v krojích.

Obrazek

 

 

Máje před hospodou v roce 1946

Obrazek

 

 

 

Hodně legrace a zábavy bylo o masopustu, kdy byl tradičně pořádán průvod masek s hudbou, zakončený taneční zábavou. Obec měla vlastní kapelu, ve které byli např. p. Hajn, Nalezinek, Šála, Štainer a Blažej .
Činní byli také ochotníci, kteří nacvičovali a hráli divadelní představení pod vedením a v režii tatínka Ladislava Petříka. Zkoušky probíhaly u nás v „sednici“, později v hostinci v Jankovicích, kde se také představení odehrávala. Ochotníky byli p. Šála, Hajn, Perner, sl. Lelková, Turynová a další. Hrály se hry: Vítězství Fořta Meruzalky, Jedenácté přikázání, Ani kočka ani pes a U nás . Poslední představení bylo v r. 1958.
Pamětníci,včetně mne rádi vzpomínají na výlety, které byly v 50. letech i později. V 60.letech se jezdilo autobusem, jezdil Slávek Blažej, který v té době pracoval u ČSAD jako řidič.

 

 

 

 

 

 

 

 

Aktivní byli také myslivci. Starali se o zvěř i v zimě, pořádali hony, každoročně se konala „poslední leč“ v hostinci „u Turynů“, později v Jankovicích. Myslivcem byl např. strýček Turyna, tatínek Petřík, p. Štainer, Krejčík a další.

 

 

 

 


Obrazek

Pořádaly se akce s dětmi a mládeží, hlavně pod vedením p. řídícího Tomáška. Byly to různé besídky, výlety s flašinetem po okolí a jiné.
Sportovní hřiště bylo v lese „na Dolech“, na dolním konci vsi před „Šancákem“, vybíjená a volejbal se hrál na horní návsi za váhou, kde bývaly také po válce schůzky SČM a jiné akce.

Zásobování obyvatel, prodej zboží

Většinu potravin potřebných k obživě si obyvatelé obce zajišťovali sami z vlastních zdrojů. Od krav měli mléko, dělali si tvaroh, máslo, zpracovávali ovoce, zeleninu a med. V č. 41 byla suška na ovoce. Drželo se drobné hospodářské zvířectvo, ve většině stavení měli prase, bylo sádlo i maso, které se udilo a zavařovalo. Obilí dávali hospodáři semlít do mlýna u Šanců, u Křinků v Jankovicích, později v Labětíně. Pekl se chleba, placky, buchty. Přebytky, hlavně vajíčka, mléko a máslo, hospodyně prodávaly. Prodávalo se většinou na trzích v Přelouči. Vajíčka po vesnicích sbírala a na káře a později v dětském kočárku odvážela pí. Morávková a Dalecká. Mléko se sbíralo na váze a později u Turynů. Dobytek se prodával a kupoval na trzích, které se pravidelně konaly v Přelouči.

Začátkem 20. stol byl v obci obchod s koloniálním zbožím, kde prodával p. Jelínek, později p. Dařílek. Chleba z pekárny v Přelouči prodával p. Krejčík, chleba také dodával pekař p. Dvořáček z Brloha. V 50. letech 20. stol. byl obchod u pí. Popkové a u Formanů , počátkem 60. let to byla „ Budoucnost“. Zde prodávala sl. Uhlířová a krátkou dobu pí. Hana Šturmová. Potom byl postaven obchod nynější.

Válečná období

Muži z obce se účastnili bojů v 1. svět. válce, byli povoláni také můj děda Jan Petřík a strýc Václav. Ve válce bojovali také strýčkové Bohumil a Josef.

 


Obrazek


 
Bohumil Turyna Josef Turyna-vlevo nahoře

Ve 2.světové válce muži z vesnice nebojovali. V červnu 1945 byl zraněn granátem Bohumil Štajner a na následky zranění zemřel.


LÉTA 1950 – 1990

V roce 1948 došlo v našem státě k politickým změnám. Vznikají nové spolky a organizace, které se sdružují v „Národní frontě“. Začíná se klást velký důraz na členství v politické straně a to se projevuje i na venkově. Ve vedení obce se vystřídalo několik předsedů MNV. Byli to: Šolta Václav č. 26, Šolta Václav č. 34, Šolta Zdeněk, Štainer Josef a krátkou dobu i další. Informovanost obyvatel byla zajišťována od r. 1949 místní rozhlasem, který byl umístěn nejdříve u Krejčíků č. 29 a dále v úřadovně. Obec měla také kulturní dům, kde byla úřadovna MNV, knihovna, promítaly se zde filmy, konaly schůze a taneční zábavy, scházeli se zde občané, hasiči, svazáci a členové JZD. Nastává „socializace“ venkova.

Některé domácnosti si zakupují „výdobytky „techniky.V r.1953 bylo zahájeno televizní vysílání,první TV přijímač vlastnil p.Blažej Alois.Po p.Šafaříkovi si zakoupil automobil p.Forman,p.Štajner.Motocykl vlastnil p.Lejhanec,Mňuk a další.

V r. 1960 bylo provedeno nové administrativní uspořádání státu a došlo ke slučování obcí. Obec Kozašice byla spolu se Seníkem a Jankovicemi sloučena a sídlem MNV se staly Jankovice. Kozašice patří do obce Jankovice, okres Pardubice, kraj východočeský, nyní pardubický. Po zrušení školy v Jankovicích je sídlo MNV, nyní OÚ, v budově bývalé školy.

Postupně docházelo k vybavení a úpravě obce. R. 1959 bylo provedeno osvětlení obce, r. 1972 vybudován vodovod, r. 1981 silnice a r. 1982 chodníky. Došlo ke zbourání váhy a křížku, později i hasičské zbrojnice na horním konci návsi, byly vysušeny rybníky u křížku a u Šoltů na dolním konci. Dům po p. Jelínkovi byl přestavěn na prodejnu, dům po p. Dařílkovi byl v r. 1968 zbourán a vystavěna hasičská zbrojnice. Prodej potravin a drobného zboží byl prováděn manželi Šoltovými , prodávala zde také Božena Jarolímová. Po krátkou dobu se zde vystřídaly i jiné prodavačky. Po uzavření prodejny bylo zásobování zajištěno pojízdnou prodejnou.

Zlepšovalo se vzdělání a zaměstnanost obyvatel. Od doby, kdy byla zrušena škola v Jankovicích, navštěvují žáci školu v Přelouči. Povinná školní docházka byla 8, později 9 let. Mládež se učila různým řemeslům , někteří studovali. První, kdo v této době absolvoval střední školu s maturitou byl p. Blažej Jar., později řada dalších.

 

Do škol a za prací do Přelouče jezdili obyvatelé většinou autobusem ze zastávky „U váhy“u Jankovic, pravděpodobně od r. 1949. Později bylo spojení i s Čáslaví. Zaměstnání mužům i ženám poskytovaly v Přelouči hlavně podniky Tesla, Agra, AOZ, Drogérie, MKZ Chvaletice a řada dalších v různých městech.

 

 

 

Obrazek

 

 

 

 

 

Začátkem tohoto období byl v obci i nadále činný hasičský sbor. Tatínek Ladislav Petřík, byl velitelem hasičů (požárníků) ještě v r. 1964. V r. 1955 byla zakoupena motorová stříkačka, hasiči a svazáci pořádali ještě v r. 1958 masopust, zakončený taneční zábavou v kulturním domě. V r. 1966 se pod záštitou hasičů a pod vedením p. Záruby uskutečnily na „Hlinikách“ máje. V r. 1976 byl hasičský sbor zrušen. Hasiči, myslivci, svazáci a další působili společně v Jankovicích.

Společné hospodaření

V r. 1957 bylo založeno JZD, kde pracovaly hlavně ženy. Finanční situace většiny rodin byla velmi špatná a tak muži pracovali v různých podnicích a „hospodaření“ se věnovali až po práci.

Prvním předsedou družstva byl V. Šolta č. 26, agronomem V. Černý. Toto období bylo velmi těžké. Zemědělcům byly neustále zvyšovány dodávky státu a tak lidem mnohdy nezbývalo nic jiného, než do JZD vstoupit. Vkládali do družstva svůj majetek, který přecházel z generace na generaci; pole, dobytek, stroje, nářadí a těžko se sním loučili. Při společném hospodaření byla nízká odměna za práci (pracovní jednotku), lidé pracovali celý den na poli a kolem dobytka, který byl ustájen ve větších chlévech. Ženy doma krmily a dojily krávy, přes den ještě pracovaly na poli, muži po příchodu ze zaměstnání pomáhali, aby se práce vůbec zvládla. Pro svoji potřebu měli členové JZD „záhumenek“, na který zbyl čas až po práci pro družstvo. A k tomu samozřejmě starost o rodinu, kde bývalo většinou více dětí.

Začalo se budovat v akci „Z“. V roce 1959 byl dán do provozu kravín, kde pracovaly pí. Sůrová, Šoltová, Černá, maminka Marta Petříková a ostatní. Byla postavena drůbežárna, kde pracovaly pí. Uhlířová a později pí. Čuchalová. Postupně byly budovány další objekty potřebné pro společné hospodaření. Družstvo kupovalo stroje a mechanizaci, s koňmi na poli pracoval do r. 1978 strýček Turyna. Pomalu se začala situace zlepšovat, práce byla rozdělována, v živočišné výrobě se začalo pracovat na směny, tak ženy měly o malinko více času. Těžká práce se alespoň trochu vyvážila tím, že se pracovalo společně a lidé měli k sobě blíže. Vedení družstva zajišťovalo pro družstevníky různé akce, výlety, divadla a rekreace, slavily se společně svátky a narozeniny.

 



Obrazek








V r. 1963 došlo ke spojení JZD Jankovice, kde byl předsedou p. Bína, od r. 1969 to bylo JZD Lhota. Za velkého přispění JZD byla vybudována obecní komunikace a došlo ke spojení s obcemi Škudly a Spytovice. Konečně dochází ke zvýšení odměny za práci Životní úroveň obyvatel pomalu vzrůstala, opravovaly se domy a modernizovaly domácnosti. Vesnice se ale od sedmdesátých let začala pomalu vylidňovatVětšina mladých lidí se stěhovala do měst, kde měla svoji práci a lepší kulturní a společenské vyžití.




LÉTA 1990 – 2006

 

Rok 1989 přinesl další politické a společenské změny, některé kladné a některé záporné. Nastává privatizace, v Přelouči dochází ke zrušení podniků Tesla, AOZ a dalších a tím k propouštění zaměstnanců. Soukromé podnikání se rozjíždělo pomalu, JZD bylo zrušeno a o práci přichází mnoho lidí. To se samozřejmě dotklo i naší obce. Někteří odcházejí do předčasného důchodu, jiní byli nebo jsou střídavě nezaměstnaní. Nezaměstnaným pomohl zákon, který umožňuje vyplácet podporu v nezaměstnanosti a tak někteří z nich ani práci nesháněli. Společný majetek začal chátrat, nebylo pro něj využití. Některé objekty JZD byly vráceny majitelům, kteří se rozhodli podnikat, kravín a některé ostatní objekty chátrají dál.
Na druhou stranu je naše vesnice klidná a upravená. V roce 1997 byly do obce instalovány tf. přípojky, v r. 1999 zaveden plyn, úpravu a úklid obce zajišťuje pracovní četa OÚ. Starostou obce je od r. 1990 p. Albín Kavan. OÚ zajišťuje různé akce společně pro všechny tři vesnice; vítání občánků, setkání důchodců, akce pro děti, aktivní jsou hasiči a sportovci v Jankovicích. V naší vesnici je prodejna potravin, cukrárna pí. Slavíkové, „Dům u kočičí báby“, do obce zajíždí od r. 1992 školní autobus.
Kulturní a společenské vyžití u nás není.Sousedky si sdělují informace při nákupu na lavičce u prodejny,na pivo se chodí do Jankovic,hezké posezení a občerstvení je v“Hospůdce ve mlýně“v Seníku.Ti kdož mají zájem jezdí do společnosti a za kulturou do měst.
Někdo se má lépe,jiný hůře. Mladí dosahují vyššího vzdělání a tím mají možnost lépe se uplatnit na trhu práce. Obec má několik středoškoláků
i vysokoškoláků, ale většina z nich se do obce po studiu nevrací a stěhuje se do měst. Pracovní příležitosti u nás nejsou. Jsme obec starších obyvatel a důchodců, i když se v posledním desetiletí začalo blýskat na lepší časy. Přistěhovaly se sem tři mladé rodiny s dětmi Laušmanovi, Farkašovi a Kasalovi, Jarkovských je budou brzy následovat.
V součastné době má obec 48 domů, 16 z nich slouží k rekreaci. Žije zde 85 obyvatel, z toho 32 důchodců a 7 školáků do 15 let. Nejvyššího věku se v tomto období dožila moje maminka Marta Petříková, která zemřela v 92 letech v roce 2000. Nejstarší občankou v obci je pí. Nalezinková 85 let, nejmladším občánkem Jakub Kasal 2 roky.


Prozatím končím. Netrvám na tom, že všechny údaje, které jsem uvedla,jsou přesné. Děkuji sousedkám pí. Čuchalové, Nalezinkové a dalším za oživení vzpomínek na dřívější dobu a věřím, že budeme společné údaje a vzpomínky o naší obci doplňovat i nadále.

Zdenka Mrštíková - prosinec 2006

 

 

 

 

 

LÉTA 2007 – 2008            

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 

 

 

 Život v Kozašicích plyne stále stejným tempem, někomu rychleji, jinému pomalu. Začátkem roku 2007 bylo bláznivé a krásné počasí, které vystřídal vítr a déšť, v dubnu bylo jak v létě, hezké babí léto až do dušiček a mírná zima.

 V březnu 2007 dal Obecní úřad skácet jednu lípu u křížku, bohužel místo po ní zůstalo prázdné a ne moc upravené. V květnu firma Vasury začala dělat nové chodníky, práce byla skončena v září.

Obrazek

 Letošní rok je podobný loňskému a až na malé výjimky to byl rok klidný. Důchodci se sešli na jarním setkání důchodců, které pořádal Obecní úřad v Jankovicích, na setkání převažovaly ženy.

 Venku se střídalo teplé jaro s tropickými dny v létě, občas vítr a lijáky, začátek podzimu byl chladný a deštivý, potom opět krásně. Sníh se ukázal na 2 dny 22. listopadu. Zima začala až po Vánocích, kdy uhodil mráz, sníh je však jenom na horách.

 Do vesnice se pomalu stěhují mladí lidé, opravují si domy po rodičích nebo spíše po prarodičích. Po 5 letech se narodil nový občánek.

 Staří lidé odcházejí. V září zemřela jedna z nejstarších obyvatelek, paní Bláhová, v listopadu paní Štainerová.  Nejstarší obyvatelkou je paní Nalezinková, které je 87 let a z mužů 84 letý pan Šanc.

Obrazek

 

 

 

  Sousedky se i nadále potkávají  když jdou  nakupovat, občas posedí a popovídají si na lavičce v autobusové čekárně

 Většina obyvatel žije podle svých přání a možností, společné akce jsou pořádány

Obrazek

Obrazek

 Přeji všem obyvatelům hlavně zdraví, klid a dobrou pohodu.

 

  Prosinec 2008

 

                              

 

 


 

 


 

 


 

 


 


  

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA